OMNIA PER IPSVM ET IN IPSO CREATA SVNT et IPSE EST CAPVT CORPORIS ECCLESIÆ QVI EST PRINCIPIVM.

Quomodo ex textu hoc comperio, Iesum principio esse? Existimo enim, minimum quinque argumenta ad oculos in textu hoc de Domino Iesu Christo sicut PRINCIPIVM esse:

1. Cognoscendi Pauli apostoli: IS PRINCIPVM EST – Si textum hunc ad verbum habemus intellegere, post Iesus PRINCIPIO illo ex libro biblico Genesis est. IN PRINCIPIO CREAVIT DEVS CÆLVM ET TERRAM (Scriptura Sacra, Liber Genesis I:I)

2. Cognoscendi Pauli apostoli: QVIA IN IPSO CONDITA SVNT VNIVERSA IN CÆLIS ET IN TERRA Textus hic certe commentarius ad sententiam primam Bibliae, clare commentarius ad verbum primum Bibliae, respective ad praepositionem ב [be] – quae possumus convertere non solum praepositione Bohemica „na“, sed etiam „v něm, uvnitř, prostřednictvím“.

3. Cognoscendi Pauli apostoli: OMNIA PER IPSVM ET IN IPSO CREATA SVNT – verbum hebraicum בראשׁית [berešit] duo verba sunt – ב [be] et ראשׁית [rešit] Paulus spostolus ipse hanc praepositionem ב [be] interpretatur. Praepositio haec interpretatur semper sicut „na“, sed plane possibilitas legalis convertere praepositonem hanc ב [be] est sicut: „pro, v, uvnitř, casu instrumentalo“ Commentarius Pauli OMNIA PER IPSVM ET IN IPSO CREATA SVNT intellegendo novo illius praepositionis ב [be] est.

4. Cognoscendi Pauli apostoli: IPSE EST CAPVT CORPORIS ECCLESIÆ Caput hebraice ראשׁ [roš] est et vere in verbo hebraico PRINCIPIO ראשׁית [rešit] contentum est. In verbo ראשׁית [rešit] (principium) verbum ראשׁ [roš] contentum est, quod litteris maioribus scripsi et significatio caput habet. Si Paulus apostolus utatur verborum sicut principium, caput, per ipsvm et in ipso, in ipso, post certe interpretetur sententiam primam textu biblici: IN PRINCIPIO CREAVIT DEVS CÆLVM ET TERRAM  (Scriptura Sacra, Liber Genesis I:I)

5. Cognoscendi Pauli apostoli: ET IPSE EST ANTE OMNES ET OMNIA IN IPSO CONSTANT (Scriptura Sacra, Liber Epistula ad Colossenses I:XVII)

Cognoscenda haec Pauli apostoli ducunt me ad summam, ut in Libro biblico Genesis principio illo cogitatum principium temporis non sit, sed verum PRINCIPIVM sicut Dominus Iesus Christus. Itaque textus biblicus cum ratione ad argumentandum meum in Sriptura Sacra, Liber Genesis I:I scribens supra citatus explico sicut: PER IESVM CREAVIT DEVS CÆLVM ET TERRAM

Si aliquis mihi non confideat, recordetur textum biblicum alium, ut Dominus Iesus Christus principio ipso declaret. QVI EST PRINCIPIVM CREATVRÆ DEI (Scriptura Sacra, Apocalypsis Ioannis III:XIV)

Sed sicut in theologia plerumque est, problema unum solvimus et statim problema novum habemus. Minime testes duos fiduciam dignam habemus, ut principio in textu biblico Genesis Iesus cogitans sit. Testis primus Dominus Iesus ipse est, testis secundus Paulus apostolus Iesu Christi est.

Ex contrario in libro biblico Evangelii Ioannem scribimus: IN PRINCIPIO ERAT VERBVM ET VERBVM ERAT APVD DEVM ET DEVS ERAT VERBVM (Sriptura Sacra, Evangelii Ioannem I:I) Quid cum contradictione clara, contradictione evidens faciemus?

Non possumus contradictionem hanc statim recusamus sic: „Et quid, problema nullum.“

Solvendi textu huius difficilis in Scriptura Sacra Biblae pro lectores probabiliter necopinatum potest fore. Id, ut Iohannes in commentario suo versus biblici Genesis I:I IN PRINCIPIO ERAT VERBVM ET VERBVM ERAT APVD DEVM ET DEVS ERAT VERBVM adiverit ad summam aliam, quam Paulus apostolus dicaverit, datum est pro apocalypse divina varia, quam Iohanni obtinuit.

Explicanter explanans est, cum Paulo apostolo, tum Iohanni apostolo cogitando vario textu biblici in libro Principii, itaque in libro biblico Genesis obtinuit. Licet textus duo hi, declarationes duae hae, in contradictione logicis alternis sint, utraque valent! In sensu suo uterque textus commentarii possibiles ad sententiam primam Bibliae sunt.

Si id veritas fuerit, et nisi erraverim, post id significaverit, Evangelium Iohannis et Epistula ad Colossenses Pauli apostoli mutuo in intervallo longiore connasci non potuisse. Logice posterior conscriptio sine mutatione ullius contradictionem similem scriptorum non desinerent, ut ita rem oppositam logicam hanc componerent.

Summa: Veritas, ad quam Scriptura Sacra Bibliae nos ducit – Iesus sicut PRINCIPIVM nobis subicit, Iesum quia ante, prior (sic!) creandi mundi nostri fuisse et una Iesus cum Patre Deo mundum creaverunt. Aperio sicut verisimilis magnopere in luce textu biblici, ut Pater Deus totus praedisponuerit et Filius, Iesus Christus totus fecerit.

Iesus sicut principium creaturae Dei je latinským překladem mého článku: Ježíš jako počátek stvoření Božího

Firstly, both Chinese and Hebrew civilizations belong to the oldest civilizations which actually survived continuously throughout the history. Secondly, and that is quite interesting, both of them tried to solve their political problem in a similar manner – they built a wall.

Is it possible to compare those? I would like to point out thing the walls do have in common, however, also the things which distinguish one from another.

Let’s start with the older one, the Great Wall of China. The extensive system of fortification preserved until today is mostly work of the Ming dynasty. It was basically finished by the 16th century AD. This colossal work of the Chinese Emperors has hundreds of turrets, from east to west it is about 6400 km long. It did not only serve defensive purposes; it also worked as a route connecting places at long distances.

Trade flourished by its foot. However, experts do have various opinions about its effectiveness. One of them, drawn by Arthur Waldron, claims that it was not really a significant military factor as it did not stop the northern nomad tribes. Noting the various enlargements seem to prove the inability of the Chinese Emperors to find another viable solution.

Sounds familiar? Despite the fact that geographically and chronologically both structures are extremely far away from each other, both seem to point to a governmental crisis over a problem. The Israeli wall will not be as monstrous as the Chinese and it probably won’t stimulate trade either. Nevertheless, on the contrary to the Chinese one, due to the technological advance, it may stop the Palestinian suicide bombers penetrating Israeli cities.

Kind readers can always find its technological description elsewhere, but what is slightly more interesting is the fact that there doesn’t seem to be another political solution of the conflict (or so the Israeli government says). However, the wall only illustrates the inability and/or lack of willingness to search for this different solution.

I do believe there is a different solution to the conflict. First of all the Palestinian nation must finally realize and admit that they are also a traveler on the ship called “The World”. If they wish to be treated as an honest and decent traveler they must face the responsibility of being also honest, decent and reliable.

Every single terrorist attack should be condemned and punished by the Palestinian leadership itself instead of claiming the right of the various individual groups to do so. Once this happens Israel won’t have to play a parent punishing his child because it doesn’t behave itself.

To illustrate the point let me mention one example. The Hague court had decided against the Israeli wall thus calling it unlawful and wrong. The entire world had stopped and listened and maybe started to agree. In that moment the Palestinian nation raised up and said: “We do like the wall!”

And what then happened? Very shortly after the decision was made (but still long enough for the news to reach the region) a terrorist attack against Israel was made again. Of course such behavior is contra-productive. It mocks the decision and it laughs at it. Saying that it is only a marginal activity of extremist groups is not valid anymore.

If the Palestinian leadership wants to create an independent Palestinian country it has to fight these groups effectively and on its own. Until this happens the Palestinian nation will still experience the same bad care on the “ship” as it gets now.

The wall alone does not solve the situation in the Middle East, but an old Latin proverb fits it well – E DVOBVS MALIS MINVS EST ELIGENDVM “From two evil things it is necessary to choose the less evil one.”

The wall does not solve the basis of the problem. It means even greater division between the two nations. However, it is still less “evil” than the treacherous attack against the Jews. The wall is supposed to stop people from perpetrating such attacks. Such purpose can hardly be doubted.

Two Nations, Two Walls je anglickým překladem mého článku: Dva národy, dvě zdi

Quomodo seriem quaestionum hanc Christiana doctrina intellegit. Quomodo ad seriem quaestionum Scriptura sacra eloquitur. Cogito, textum unum summum esse, qui respondens interrogationem essentialem hanc: HÆC EST AVTEM VITA ÆTERNA VT COGNOSCANT TE SOLVM VERVM DEVM ET QVEM MISISTI IESVM CHRISTVM (Evangelium secundum Ioannem XVII:III)

Textus biblicus oratio Domini Iesu Christi ad crucifigendum eius est. Textus ille pars orationis est, verborum ad Deum Patris. Interpretare textum hunc possumus sic: SENSVS VITÆ HOMINVM EST VT COGNOSCANT TE SOLVM VERVM DEVM ET QVEM MISISTI IESVM CHRISTVM

Ita sensus vitae, quomodo illum intellegit, est: respondere ipsi interrogationem, quae tam antiqua quam quaerendi sensu vitae est et certe cum ea pertinet: decernere, utrum Deus est, existit, an non est; utrum Scriptura sacra fabula est, an Verbum Dei vivi, hoc decernendi sensu vitae omnium hominum esse habet.

Attamen ex textu graeci aut latini non possumus legere verbum perfectivum aut nonperfectivum cognoscere – γιγνωσκω, suspicor, eos, qui Deum non cognoscunt, qui cum Deo relationis familiaris non habent, sensus vitae esse, decernere, utrum Deus est, existit, an non est. Et nos, qui cum Domino Deo  relationis familiaris habemus, sensus vitae, vitae Christianus est cognoscere Eum et voluntatem Eius perpetue omnium dierum.

In textu: HÆC EST AVTEM VITA ÆTERNA VT COGNOSCANT TE SOLVM VERVM DEVM ET QVEM MISISTI IESVM CHRISTVM (Evangelium secundum Ioannem XVII:III)  est utitur verbum cognoscere, quod indoles relationis familiaris habet. Sensus vitae ita aliquod colligendi rationis non erit, sed perverendi usus expressi personalis.

Nostis, lectores honori, cum testificatus sum de fide christiana fratri meo, ita mihi dixit, orationem meam autosuggestio esse. Simple id, de qua re persuasius et quid vellem mutare in vita sua, ita valde tantum recito. In argumento hoc frater meus fallit. Adiuvamus ipsum cum lingua Hebraica.  Pro oratione et pro congressu utitur verbum habraicum aequum – קרא Possumus derivare, orationem locus congressus esse cum eo, ad quem precantur.

Cum precarer, cum valde cogitationes suae, studia sua dicerem, postea ita faciebam ad Eum, de quo clare scio, eum me audireque exaudire. Scriptura sacra nos docet: SINE FIDE AVTEM INPOSSIBILE PLACERE CREDERE ENIM OPORTET ACCEDENTEM AD DEVM QVIA EST ET INQVIRENTIBVS SE REMVNERATOR FIT (Ad Hebraeos epistula Sancti Pauli apostoli XI:VI)  In omni tempore, cum precor, scio, Dominum Deum promptus audire et verba mea exaudire.

Forte versu alio nobili Biblia est: QVIA SI CONFITEARIS IN ORE TVO DOMINVM IESVM ET IN CORDE TVO CREDIDERIS QVOD DEVS ILLVM EXCITAVIT EX MORTVIS SALVVS ERIS (Apostoli ad Romanos epistula Sancti Pauli X:IX) textus docet nos de confessione Iesus sicut Diminus.  „Iesus sicut Dominus“ non significat solum Iesus sicut auctoritas, sicut Dominus, aut vellemus cogitare de Iesu sicut de domino, in sententia dominus Novak. :-) In sententia hac textum biblicum hunc non haberemus cogitare.

„Iesus sicut Dominus“ significat „Iesus sicut Deus“, quod verbum illud Dominus hebraice אדני [Adonaj] significavit Dominus Deus. Si volumus confiteri – Iesus Dominus est, postea id significat, nos ad eum, ad Iesum, libere posse precari. Possumus eum rogare pro remissione peccatorum et eloquimur ei problemata vitae suae et Is, Iesus, docilis est orationes nostras exaudire.

In consensu cogitandi textus biblici orationes iustae ad Deum Patri in nomine Iesu Christi, aut ad ipsum Iesum Christum sunt. Orationes ad Spiritum Sanctum, ad Mariam et ad Sanctos varios, angelos, ego in Scriptura sacra Biblia nusquam non legi. Traditio catholica est, quam ego sicut protestans superbus stricte recuso.

Sensus vitae et vos je latinským překladem článku: Jaký je smysl života?

Pater coelestis, Deus vere, qui filium tuum
dilectum misisti ad ovem,
perditam quaerendam: peccavi in coelum et coram te; suscipe me
sicut prodigum filium, meque indue
stola prima, quam per peccatum exui.
Atque tuarum miserere creaturarum, nec non mei
peccatoris maximi.

Ἐπουρανιε Θεε, Πατερ παντοκρατορ,
ὁ πεμψας τον ἀγαπητον σου Υἱον,
ἱνα το πλανηζεν προβατον ἀναλαβη τοις ὠμοις εὑρων.
ἡμαρτον εἰς τον οὐρανον και ἐνοπιον σου, δεξαι με,
Πατερ, ὡς τον ἀσωτον Υἱον,
ἀξοωσον με της πρωτης στολης,
ἡς ἐστεργζην δια της ἁμαρτιας.

אב שבשמים אל אמת אשר שלחת
את בנך ידיך לבקש את שה התעה
והאבד. חטאתי בשמים ולפניך קבלני
כמו שקבלת את הבן ותרן בממונו׃
והלבשני את המעיל הראשון אשר
נפשטתי ממנו בעד חטאתי׃
ויהיו נא ויהמו רחמיך על בריותיך
ועלי חוטא גדול׃

Otče nebeský, Bože pravý, který jsi svého milovaného syna
poslal k ovci, aby ji hledal: zhřešil jsme proti nebi a proti tobě;
přijmi mě jako marnotratného syna, a oděj mě prvním oděvem,
který jsem ztratil kvůli hříchu.
Smiluj se nad svým stvořením a nade mnou, největším hříšníkem.

Jesu, sapientia Patris:
da mihi sapientiam cogitandi et loquendi et agendi
bonitatem in conspectu tuo semper:
a pravis cogitationibus verbis et operibus libera me.
Atque miserere creaturarum tuarum,
nec non mei peccatoris maximi.

Κυριε Ἰσου Χριστε, ἡ Σοφια του Πατρος,
δος μοι την σοφιαν του φρονειν λαλειν τε
και ποιεν πα ἀγαθα ἐνωπιον σου δια παντος,
ῥυσαι με των παραπτωματων, ἐργου.
λογου, ἡ διανοιας.
Και ἐλεησον τα κτισματα σου,
και ἐμη τον ὑπερβαλλοντος ἡμαρτηκοτα σοι.

ישוע חכמת האב׃ תן לי החכמה
בעבוד אשר אכול תמיד לכשח ולדבר
ולעשות לפניך טוב והישר והושיעני
מכל מחשבות תועבות והצילני מדברים
ומעשים רעים׃
ויהיו נא ויגולו רחמיך על בריותיך
ועלי חוטא גדול׃

Ježíši, moudrosti Boha Otce!
Dej mi prosím moudrost,
abych mohl vždycky myslet
a mluvit a konat to, co je dobré
ve tvých očích: a vysvoboď mě od zlých myšlenek,
slov a činů.
Smiluj se nad svým stvořením,
a nade mnou, největším hříšníkem.

Podstatná informace o modlitbě, k vyznání hříchů nepotřebujete nějaké speciální místo, nebo slova. Můžete se na Pána Boha obrátit jakýmikoliv svými slovy a On vás vyslyší, takto jsem to učinil já a Pán Bůh mou modlitbu přijal.

Zmíněná modlitební kniha je ke stažení zde

‘Quintus se zamiloval do Thaidy.’ ‘Do které Thaidy?’ ‘Jednooké Thaidy.’
Thaida sice nemá jedno oko, ale Quintus musel ztratit obě….

Nubere Paula cupit nobis, ego ducere Paulam
nolo: anus est. Vellem, si magis esset anus.

Paula mě uhání do manželskýho chomoutu, já ale nechci: ona je stará. Chtěl bych, kdyby byla ještě starší…

(autorem obou vtipů byl Marcus Valerius Martialis)

Nyní jeden od samotného Iulia Caesara, který má ale nádech hořkosti:

Cum audisset inter pueros, quos in Syria Herodes rex
Iudaeorum intra bimatum iussit interfici, filium quoque eius
occisum, ait: “melius est Herodis porcum esse quam
filium.”

Když Cézar uslyšel, že mezi dětmi ve stáří dvou let, které dal zavraždit v Sýrii Herodes, král židovský, byl rovněž Herodův syn, César konstatoval: “lepší je být Herodovým prasetem, než synem…”

Sententia רחום [rachum] mire declarat modo suo gramaticae masculini expresse sensus materni feminini. Facilis id est. Sententia „miserator“significationem habet, sicut mater miserens super puero suo est. „Miserator“ significationem habet, sicut mater miserens super puero suo est, talis relatio Dominus Deus ad hominem habet. Relatio haec inter Deum et hominem, haec relatio familiaris vere relatione amante matris ad filium suum discribitur.

Sequens proprietate Dei, qua disputabimus, nomen adiectivum – MISERICORS est. Hebraice – חנון [channun]. Quomodo locutionem „misericors“ possumus intellegere? Estne solum sequens motio, sensus? Proxime locutio misericors ad locutionem aliam, ad verbum „gratia“ – חן [chen]  habet. Quomodo locutionem gratiam in lingua Bibliae, in ornatu orationis Bibliae possumus intellegere? Verbum gratia – חן [chen] forma sua ex adverso ad nomen biblicum, quod Noe – נח [Noach] est!

Scriptum est: NOE VERO INVENIT GRATIAM CORAM DOMINO (Liber Genesis VI:VIII), sic Noe viro gratiae est. In vita Noe gratia Dei manifestavit. Et hoc plus „imperatur“ nomine Noe. In opere Dei cum Noe clare revelat, ostendit, quid gratia Dei significationem habet. Statim res prima nuntiantes possumus in legenda de Noe patriarcha, gratiam Dei mandato claro manifestare, quid laborare. Gratia Dei certe institutionem facilem obtulit, quomodo ex statum desperatum, ex confuso, quem non solum Noe veniendus. Sed ille malus statim manifestare non fuit.

In narratu biblico de diluvio mundi, in narratu de Noe patriarcha, prime Deus Noe propositionem suam cum mundo toto tradit, quid mundum totum inundatus aqua fuit. Descriptia exacta postea sequitur, quomodo Noe ex statu hoc, ex Iudicio Dei hoc custodivit. (custoditus est) In textu biblico processus proprius exaratus est, quomodo Noe liberavit. In textu descriptio exacta exarata est, quomodo arca aspexit, descriptio exacta mensurae navis illius. Iudico signum, testem sequens esse, qui de veritate narratus de inundato aqua mundi toti loquitur.

Si adstringimus, quid gratia Dei significat, ita aliquod naturae mollitia Dei non est. Gratia Dei indolem actus, indolem actionis habet. Actio Dei pro homine, actio Dei cum homine id est. Prime Deus propositionem suam cum mundo toto aperit. Ut postea quoque solutionis suae, consilii sui ex statu obtulit. Gratia Dei sine dubio alicubi extra prope hominem non volitat. Gratia Dei hic est et tantum omnium ex nobis, num hanc rapimus

Certe sicut christianus confitens de salute, salvificando in Domine Iesu Christo loquor. Gratia Dei manifestavit, ut Dominus Deus nobis vanitatem vitae nostrae et non solum id aperit. Sed etiam consilii sui, consilii Dei – credere in Iesu Christo.

Fieri potest, ut textus hoc difficilis intellegat, lectores honorati. Facio ergo colligendum cogitationis, quam cum vobis ego adivi. Natura Dei – miserator et misericors nobis declarat, ut nos Deus quamquam garrulite atheum :-) non derelinquat. Atheum, qui audaciam habet blaterare „Si Deus fuisset, ita…“ Explanatio nobis illi gratia verbi miserator paravimus. In interpretatione, in textu linguam Bibliae – linguam Hebreicam usus sum.

Intentio Dei de homine verbo sequente designatur – misericors. Et explicatio alia non habet, quam informandum et admonitio hominum ad tribunal futurum Dei est. Et solutia sua, consilium suum, quomodo iudicio illi possum fugere. Intelleximus gratia narratus de diluvio mundi et Noe patriarcha, qui clare illustratione optima gratiae Dei fuit.

Deus miserator et misericors je latinským překladem jednoho z mých dřívějších článků: Bůh slitovný a milostivý

Pro cognitione significationis libri Cantici Canticorum possum nuntiare amorem ad comestionem corporeæ non consecutum esse. Quadam melodia, quadam propositione, quæ in libro perpetuo resonat, versus est: NE SVSCITETIS NEQVE EVIGILARE FACIATIS DILECTAM QVOADVSQVE IPSA VELIT. (Liber Canticum Canticorum II:VII) In interrogationibus corporis hominis, sexualitate in historia opiniones duarum pervulgabant. Utraque laqueo sunt, quo homo Dei adprehendi potest.

Stultia prima est, ut corpus hominis, sexualitas quidquam mala sit. Faciebatur forma vivendi monachi, quæ sicut species sanctitatis concipiebatur. Contrarium infinitum sententia est, quid stultia secunda est, quæ nobis vult formam inserere, quod frui boni sit. I.e. sexus liber, sexus sine prohibitione cum quoquis et ubique. Nullo dubio cogitandum simile, lectores honorati, in tempori nostri signavistis. Liber biblicus Canticum Canticorum nobis admonitionem moralem largitur, ut est cum corpore nostri et sexualitate nostri.

Pulchritudo corporis hominis et sexualitas nostra aliquid mali non est, pro qua re habeamus pudere. Liber Canticum Canticorum celebratione relationis amatorii inter virum et mulierem, inter duos dilectos est. In parto secundo scriptor libri bene consctitur sanctitatis duorum hominum. Amor et sexualitas habet locum exactum in hoc mundo creato, ubi tantum in matrimonio finit.

Possumus sub auctoritate communicationis socialis, quis res televisifica, acta diurna, interrete habuimus pro hoc, ut amor sexus compositus cum aliquo, quis nobis „forte“ in sinu decidit. Sapientia textus sacrorum, in causa nostra libri Cantici Canticorum, nos ex cogitatione fallace extorquet. Si attente hunc librum perlegimus, postea conperimus, quod amor etiam nunc non implet. Amor, relatio duorum delectorum hominum, viri et mulieris expectatio ad momentum iustum, ad tempus iustum est

Canticum Canticorum sine controversia series carminis amatorium est. Non semel nomen Dei nominat, terminologia libri probabiliter nos persuasimus, thema unico celebratio relationis duorum delectorum esse. Sed, propter constitutionem litterariam, huc propositio est, quæ propositio gravior est. Propositio hæc expectatio est. Expectatio pro delecto. Expectatio hominum Dei pro Christo suo, Salvatore suo. Quomodo igitur id scio? Culmen constitutionis litteraria textus versus est: EGO DORMIO ET COR MEVM VIGILAT VOX DILECTI MEI PVLSANTIS APERI MIHI SOROR MEA AMICA MEA COLVMBA MEA INMACVLATA MEA QVIA CAPVT MEVM PLENVM EST RORE ET CINCINNI MEI GVTTIS NOCTIVM (Liber Canticum Canticorum V:II)

Pæne cogitationem eadem invenimus in libro Apocalypsis Ioannis, in versu III:XX ECCE STO AD OSTIVM ET PVLSO SI QVIS AVDIERIT VOCEM MEAM ET APERVERIT IANVAM INTROIBO AD ILLVM ET CENABO CVM ILLO ET IPSE MECVM Hic ipse textus, textus ex libro ultimo Bibliæ, libro Apocalypsis summam interpretationis libri Canticum Canticorum nos ducit. Canticum Canticorum de expectatione dilectæ (ecclesia) pro sponso (Dominus Iesus Christus) est. Perlegendo Cantici Canticorum cognoscimus delectum foris esse, mulier vocem audit, noscit illam, sed relatio mutua etiam nunc non implet.

Conclusio: Liber Canticum Canticorum minimum duos possibiles interpretationes habet. Interpretatio prima moralis, ethica est, quæ nos docet, pulchritudinem corporis hominis mala non esse. Sexualitas humanitas naturalis omnium ex nobis est, sine dubio in lege, quæ Dominus Deus locutus est. Cupiditas et amor duorum hominum tantum modo in matrimonio finit.

Interpretatio secunda in expectatione ecclesiæ Salvatorem suum est. Cogitatio: EGO DORMIO ET COR MEVM VIGILAT (Liber Canticum Canticorum V:II) videlicet notus est, textus de parabola, de virginibus quinqe est. Scriptum est: DORMITAVERVNT OMNES ET DORMIERVNT (Evangelium secundum Matthæum XXV:V) , sed denique ET QVÆ PARATÆ ERANT INTRAVERVNT CVM EO AD NUPTIAS ET CLAVSA EST IANVA (Evangelium secundum Matthæum XXV:X).

Dominus Iesus Christus in conclusione illius parabolæ nos vocat ad vigilantiam! (sic) Canticum Canticorum de expectatione in adventum Dei diei est. Liber Canticum Canticorum nos possum confidere ad expectationem pacientemque insomnem Salvatoris expectamus Domini Iesu Christi, quo cum illo erimus – CENABO CVM ILLO ET IPSE MECVM (Liber Apocalypsis Ioannis III:XX)

Canticum Canticorum et interpretatio eius je latinským překladem jednoho z mých článků: Píseň písní a její význam.

Výrazným „tahem štětce“ Ridley Scotta, tohoto umělce filmového plátna, je jeho pohled na multikulturní společnost. Děj tohoto uměleckého díla se odehrává v Los Angeles budoucnosti, konkrétně v roce 2019. V celém filmu jsou různé náznaky multikulturního soužití. V Los Angeles budoucnosti je čínská čtvrť, japonské reklamy. Ilustrativním příkladem možného multikulturního soužití je, když v samotném ději projde skupina vyznavačů Hare Kršna, nebo ortodoxních židů. Tito všichni dohromady žijí v jakési společné symbióze, v jakémsi společném soužití.

Ostatně jméno jedné z hlavních postav tohoto dílka – Ráchel dokazuje, že Ridley Scottovi není inspirace z hebrejské tradice cizí. Její jméno totiž doslovně přeložené znamená ovečku. A jakoby v Blade Runner tato postava, Ráchel, zcela naplnila svůj vlastní osud předurčený jejím jménem. Nemůžeme si rovněž nepovšimnout jistých christologických prvků, kdy si android Roy Batty své dlaně propíchne hřeby.

Ale všechno tady to – multikulturní společnost se vzájemnou symbiózou kultur, náboženství, jazyků je jenom jakýsi kolorit, pozadí k vlastnímu ději. Blade Runner v překladu znamená „ostré komando.“ Bývalý detektiv z ostrého komanda – Rick Deckard, kterého hraje Harrison Ford, byl znovu povolaný do akce. Dostává za úkol ukončit existenci několika umělým bytostem, androidům. Rick se nejprve úkolu brání, ale posléze se zcela ponoří do jeho plnění. Jeho práce se navíc zkomplikovala, když se sblížil s jedním androidem, tedy s ženským androidem, s Ráchel.

Při plnění svého úkolu musí Rick Deckard postupně řešit morální problémy. Umělé bytosti, androidi mají totiž své city, emoce a rovněž vzpomínky. Tyto city, emoce a vzpomínky jim byly uměle implantovány, ale už tyto umělé bytosti činí bližšími nám lidem. Rick Deckard si začne uvědomovat, že mu činí potíže s ukončením existence každého dalšího androida. Pozměněný vztah k těmto umělým bytostem se jasně prokáže v jeho náklonnosti k Ráchel, a tak u Ricka postupně dochází ke konfliktu mezi povinností vůči společnosti a jeho vnitřním hlasem, jeho svědomím.

Poselství filmu Blade Runner není snadné rozluštit. Snímek je o hledání smyslu našeho bytí, je o hledání smyslu života, což je i v samotném závěru děje přímo řečeno. Ale hledání smyslu života nikoliv za každou cenu, za cenu ztrát jiných lidských životů. Smrt je cosi negativního, nepřirozeného a vědí to i umělé bytosti v ději tohoto díla. Jejich hledání jak si prodloužit život je hledáním „Svatého grálu“ věčného života a je vlastně stejně tak i naším hledáním.

Blade Runner nám má bezpochyby uštědřit morální lekci o toleranci k něčemu jinému, odlišnému, než na co jsme zvyklí. Androidi mohou docela dobře představovat národnostní menšinu, náboženské vyznání, či člověka žijícího alternativním způsobem života. Ale všechna odlišnost, či avantgarda od mainstreamového způsobu života má své hranice! Touto hranicí je bytí jiného člověka. V ději filmu se některé umělé bytosti ocitly v konfliktu se společenským systémem právě díky vraždám, které provedly.

Jedna konkrétní věc mi utkvěla v mysli při shlédnutí tohoto uměleckého snímku. V mnoha amerických filmech je jedním z nejústřednějších motivů oběť hlavního hrdiny. Hlavní hrdina obětuje svůj život, nebo něco ze svého života. Jednoduše se hlavní hrdina obětuje pro společnost, pro ostatní. Typickým příkladem může být film Armageddon, kde se hlavní hrdina Harry obětuje pro záchranu lidstva. Harry musí ručně odpálit výbušninu na asteroidu, aby asteroid zničil, avšak spolu se zničeným asteroidem umírá i on sám.

Ve filmu Blade Runner to není hlavní hrdina, ale naopak android Roy Batty, který v samotném závěru děje zachraňuje Ricka Deckarda před pádem z výškové budovy. Roy Batty je tím, kdo obětuje nikoliv svůj život, ale své hodnoty, své nazírání na svět. Protože to byla Rick Deckard, který Roymu zabil přítelkyni podobně jako i další androidy. Ačkoliv Roy dobře ví, že stejně jeho existence skončí, nakonec neváhá a zachrání život svému protivníkovi – Ricku Deckardovi.

Poselství filmu se zdá být tím pádem „rozluštěno“. Je to život, který je výjimečný, vzácný ve všech svých proměnách. Blade Runner v nás má vzbudit úctu k životu i přes svou složitost a komplikovanost. Tento film určitě doporučuji ke shlédnutí nejenom příznivcům žánru sci-fi, ale všem vám, kteří se zamýšlíte nad tím, kam se ubírá naše civilizace.

Blade Runner. Režie: Ridley Scott. Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer, Sean Young, Edward James Olmos, M. Emmet Walsh, Daryl Hannah, William Sanderson, Brion James, Joanna Cassidy, James Hong, Morgan Paull