Proč se dějí špatné věci nám lidem

Uvedu konkrétní příklad, který se stal v mé kamarádce i s mým pohledem na celou problematiku. Má známá uhořela v jedné chatce v docela mladém věku. Chytla se špatné party, která hojně holdovala alkoholu, snad i drogám, však to znáte, není to nic až zase tak ojedinělého.

Zásadní, ba stěžejní otázkou je, kdo je vinen její smrtí, jinak řečeno, kdo je zodpovědný za její smrt. Pakliže se najde viník, potom se může celá causa spravedlivě rozsoudit. Problém je, že v tomto neštěstí není jednoznačně průkazné, kdo zavinil smrt mé známé. [1]

První věc, která nás napadne, že na vině je rodina, rodiče. Určitě na tom mají svůj podíl, dále nás napadne, že si svou smrt moje kamarádka zavinila sama. Jednoduše, byla už plnoletá, takže věděla, co dělá a neměla se stýkat s lidmi z okraje společnosti. Přečíst zbytek příspěvku »

Má Hospodin Bůh své stvoření pod kontrolou?

Vážení čtenáři, přinejmenším provokativní nadpis jsem si zvolil pro svůj článek. Jak je to tedy? Má Hospodin Bůh své stvoření pod kontrolou, nebo nemá? Na vyřčenou otázku se pokusím nalézt odpověď ve svém článku.

Při četbě biblických textů jsme možná měli za to, že se Bible až „křečovitě“ bránila nejrůznějším kulturním vlivům. Nebylo tomu tak. Nahlédl jsem do jedné odborné práce. Je to studie – „Biblical hapax legomena in the light of Akkadian and Ugaritic“ [1]

Musím vám čtenářům vysvětlit, že biblická hapax legomena jsou slova, která se vyskytují v biblických textech, v Starém zákonu pouze v jednom výskytu, pouze v jednom „exempláři“. Mnozí odborníci mají za to, že tato slova nemají svůj původ v hebrejštině, ale v jiných jazycích, v jazycích jako je arabština, řečtina, akkadština, ugaritština atd. Výše uváděná práce se zaměřuje na příbuzné semitské jazyky hebrejštiny – na akkadštinu a ugaritštinu. Přečíst zbytek příspěvku »

Nerozpoznaný případ třířadového stupňovitého paralelismu

Různé biblické studie se odvolávají k práci Chaima Cohena z University Tel-Aviv. Studie se jmenuje: Studies in Early Izraelité Poetry I: An Unrecognized Case of Three-Line Staircase Parallelism in the Song of the Sea. [1] Dovoluji si čtenáře seznámit s některými myšlenkami zmíněné práce.

11. září 2001 a bitva v Teutoburském lese

11. září 2001 a porážka Římanů v Teutoburském lese, co jim je společné? Není to podobnost čistě náhodná, poněvadž bitva v Teutoburském lese započala 9. září a skončila drtivou porážkou Římanů právě 11. září roku 9 n.l. Římané byli „na hlavu“ poraženi Germány [1], a podle některých badatelů od této chvíle započal postupný proces „rozkladu“ Římské říše, který skončil jejím zánikem, respektive zánikem její západořímské části v roce 476 n.l.

Podle starověkých autorů se pohled na Římské impérium různí. Marcus Tulius Cicero konstatuje, že Řím vedl pouze války obranné. Naproti tomu Vergilius ve své Aeneidě tvrdí, že Řím si chtěl od svého počátku podrobit okolní kmeny a národy, protože byl odpradávna předurčen vládnout světu. Třetí pohled spojuje oba předchozí názory. Přečíst zbytek příspěvku »

Bláhovost rady manželky Joba a šoa

Job trpí a jeho žena za ním přišla s radou: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč, žehnej Bohu a zemři.“ (Job 2:9) Jakpak jsem přišel na slovo „žehnej“? Článek není pouze mé další „bezbřehé“ lingvistické bádání, ale závěry z článku „přesahují“ do našeho praktického života.

Hebrejské slovo, jenž vyslovila Jobova manželka, je slovo ברך [barech], což je přeloženo jako „zlořeč“, ale už latinská Vulgáta překládá ono hebrejské slovo ברך [barech] latinským slovem „benedic.“ Celá pasáž zní v latině „benedic Deo“. Přeloženo z latinského textu to, ale pro změnu znamená – „dobře mluv o Bohu, chval Boha, žehnej, dobrořeč Bohu“ [1] Řecká Septuaginta, LXX se raději rozhodla problému vyhnout úplně: „αλλα ειπον τι ρημα εις κυριον“ – což se z řečtiny dá přeložit následovně: „mluv slovo k Hospodinu“ . Přečíst zbytek příspěvku »

Nikdy nezapomeneme

Otřesné svědectví z Osvětimi: Děti tam nikdo nešetřil. Polka Helena Šmaglewská vypráví: „V tu dobu, kdy byli v krematoriu nejvíce vyhlazováni Židé, vyšlo nařízení, že děti budou házet do pecí krematoria živé, aniž by je předtím zadusili plynem. Jejich křik bylo slyšet po celém táboře.“ Jindy děti usmrcovali injekcemi karbolové kyseliny do srdce.

K jídlu dostávali vězňové v Osvětimi naběračku polévky s kusem chleba. Byla to teplá, odporně páchnoucí voda. Dostávali ji v kotlících, které se vyplachovaly jen studenou vodou. Není divu, že pak téměř neustále trpěli průjmy. Latrína byla otřesná. Toaletní papír chyběl. Smělo se na ni jen ráno před snídaní a pak až večer po apelu. Nemocní tedy používali kotle i jinak. (káleli do něj, pokud to někdo nepochopil) A pak je zase opláchli jen studenou vodou. [1] Přečíst zbytek příspěvku »